Děti a nouzový stav

V médiích často slyšíme, že děti patří ke koronavirem nejméně ohrožené skupině. Ano to je zřejmě pravda, ale mohou být v současné době vystaveny mnohem většímu tlaku, než si možná uvědomujeme.

Naše děti nemají zkušenost s něčím podobným (poslední krizová situace, která nás zasáhla ve větším měřítku byly povodně v roce 2010 a to si většinou nepamatují).

Všude okolo nás rezonují slova jako Koronavirus, nákaza, zákaz vycházení, počet mrtvých a podobně. Slyší to z televize, rádia, je toho plný internet a zprostředkováváme jim to i my, jelikož se nás to samozřejmě dotýká. Děti jsou velice vnímavé. Cítí, že se děje něco mimořádného a poznají, že máme třeba i my obavy, ale nemusí chápat důvody, souvislosti a mohou mít potom strach z toho co se děje a co bude následovat. Nemusejí se s touto situací úplně dobře vypořádat a pokud jim nedáme pocit bezpečí, klidu a nebudeme s nimi o tom mluvit může jim to uškodit… například třeba zlé sny, špatné soustředění, stres, …
Děti berou naše chování jako vzorové. Neustále nás sledují i když nám to tak třeba nepřijde. Třeba pokud říkáme, co je vše špatně a nadáváme na všechno od zákazu vycházení přes vládu až třeba prázdné regály v krámech. Je to jedno…Vnímají to, že se nám něco nelíbí, tu negativní energii a budou ji přijímat za svoji. Odpusťme si před dětmi naše projevy frustrace, jakkoliv to může být občas těžké-zanadávejte si třeba v duchu nebo když vás nemohou slyšet.

Další věcí jsou média… Chceme pochopitelně vědět co se okolo nás děje…zpravodajství v televizi je několikrát denně takřka na všech programech a většina reportáží je spojena s tímto výjimečným stavem. Nevyhneme se tomu ani na internetu a ani na sociálních sítích…ale děti nemusí dokázat tyto zprávy odfiltrovat a pokud během jednoho dne slyší z několika zdrojů v různý čas, že je tolik a tolik nakažených a mrtvých a podobně mohou to považovat za stále nové zprávy tudíž si to přičítají k tomu co už vědí. Pokud poslouchají často takové reportáže a třeba ještě naše negativní komentáře mohou propadnout pocitu, že se to nezlepší a nebudou se mít na co těšit. Samozřejmě je důležité s nimi i mluvit o tom co slyší ve sdělovacích prostředcích. Řekněte jim pravdu, co se děje. Samozřejmě způsobem, aby to pochopili, proč je důležité, aby dbali na hygienu a aby přijali současnou situaci jako nutnost.

Další věcí, která je pro ně nepříjemná je ztráta kontaktu se svými kamarády. Dětem chybí kolektiv a kamarádi ze školy. Většina z nich už má vlastní telefon… a pokud mají číslo na některého z kamarádu dovolte jim, aby si volali- nejlépe přes nějaký videochat. Stačí 5-10 minut jen aby věděli, že o kamarády nepřijdou a že nejsou samotné takhle zavřené doma. Pak je tu ještě jeden způsob. Trochu staromódní, ale myslím, že právě teď se hodí… POŠTA. Bude to pro ně něco nového – zabaví se psaním dopisu a budou se těšit na odpověď od kamaráda (nebo babičky nebo kohokoliv jiného).
Nyní, když nedokážeme přesněji odhadnout, jak se to vše bude vyvíjet a jak dlouho mohou současná omezení platit je dobré ať se aspoň na něco těší. Stačí maličkost… například jejich oblíbené jídlo na sobotní oběd, každý čtvrtek stáhnout nový film, úterní procházka do lesa nebo nedělní pečení dortu (děti rádi pomáhají s pečením). Prostě cokoliv, co mají rády a na co se budou moct dopředu těšit. Na druhou stranu je nezapomeňme občas překvapit… a stačí drobností – pytlík bonbonů, čokoláda nebo malá hračka. Prostě cokoliv, co jim vykouzlí úsměv na tváři teď, když je úsměvů okolo tak málo.

Není to příjemná situace, ale vše se postupně dá opět do pořádku. Snažme se aby i naše děti zůstali v pohodě, věřili, že se dá všechno zvládnout a neměli špatnou náladu.
Buďme silní…vnímají nás jako vzor a nechceme přece aby se v budoucnu vzdávali nebo propadli beznaději.

#JFL